Klokoty – Jednou takhle budoucí elektrikáři mezi sebou debatovali, která žena se jim nejvíc líbí. Padala jména nejrůznějších zpěvaček či hereček. Jeden z nich, Roman Musil, ukázal ostatním obrázek vrásčité stařenky s bílou plachetkou s modrými pruhy na hlavě. Byla to fotka Matky Terezy.

Tehdy mu bylo patnáct. „Pro mě je tato žena největší hrdinkou 20. století ,“ vypráví dnes ve školní kapli u kláštera v jihočeských Klokotech šestatřicetiletý kněz, jenž se rozhodl vydat se po stopách nejslavnější řádové sestry. „Vždycky mě fascinovalo její odhodlání, její radikalita s jakou zasvětila svůj život těm nejchudším z chudých. Člověk si tak z velkého světce, jako je ona, může brát příklad a snažit se ji napodobit. To je ale tak všechno.“

Při své práci se dnes a denně s dílem zakladatelky řádu Misionářky milosrdenství setkává. Roman Musil totiž působí od 23. 6. 2002 jako misionář na Haiti, v nejchudší zemi západní polokoule. „Sestry Matky Terezy mají na Haiti devět domů. Kdykoliv k nim zajedu, je to pro mě a mou práci velké povzbuzení,“ vypráví. I v klokotské škole, kterou spravuje řád oblátů, jehož je Roman Musil členem, visí fotografie rodačky z Albánie. Tak trochu symbolicky v místnosti, kam se ukládají pytle s pomocí určenou do zemí třetího světa.

Mladý Roman šel jednou v Kroměříži na přednášku misionáře Zdeňka Čížkovského o Africe. A zjistil, že chce pomáhat chudým stejně jako páter Čížkovský nebo matka Tereza. Vstoupil tedy do misionářského řádu oblátů Panny Marie Neposkvrněné. Generálnímu představenému do Říma napsal dopis: „Chci jít pomáhat do té nejchudší země světa. Nechám na vás, kam mě pošlete.“ Otec představený přání mladého misionáře splnil beze zbytku – jeho prvním a zatím posledním působištěm se stalo Haiti. V zemi, kde je polovina obyvatel negramotných, si navíc otec Roman přál pracovat na místě, kam nikdo nechtěl. I toto druhé přání se mu vyplnilo – má na starosti věřící v provincii Baie de Henne.

Stará se o 250 dětí v tamní škole. Chce pro ně vybudovat jídelnu, aby školáci dostali najíst. Běžně se stává, že při ranním nástupu malé děti z hladu omdlévají. Chce se postarat o zavedení pitné vody, aby lidé neměli zdravotní problémy. Chce lépe zorganizovat rybolov, jediný zdroj obživy pro místní, aby více vynášel. Pracuje na tom, aby do provincie přijeli lékaři. Zatím občas slouží i jako saniťák. Doma v Česku podporuje projekt Adopce na dálku, aby haitské děti mohly studovat.

Když jel loni pro zásilky na poštu v hlavním městě Haiti Port-au-Prince, unesli ho banditi. Běloch rovná se totiž pro všechny obyvatele země chodící peněženka. Řád za něj zaplatil výkupné 4 000 dolarů, a na přímluvu jednoho kněze se nakonec únosci s částkou spokojili (chtěli dalších 50 000 dolarů) a Romana Musila propustili, i když mu původně chtěli uříznout hlavu. Kněze od jeho činnosti, jak se dalo předpokládat, strach o život neodradil. „Lidé na Haiti prostě mají hlad. Na druhou stranu jim ke štěstí stačí, že se najde nějaký blázen, který s nimi sdílí jejich životní úděl. Cítí se totiž velmi odstrčení. Zkorumpovaný stát pro ně nehne ani prstem,“ uzavírá Musil.