Haiti – V noci z 12. na 13. ledna 2010 došlo na Haiti k zemětřesení, které v hlavním městě Port-au-Prince a jeho okolí zasáhlo snad každého. Některým při něm zemřeli rodinní příslušníci, jiní přišli o majetek i živobytí. Přesto se i v této době objevily obětavé duše, které se rozhodly pomáhat. Od neštěstí právě uplynulo šest let.
Zprávy o průběhu zemětřesení seznamovaly s mnoha příběhy přeživších a aktivně ukazovaly dopady přírodní katastrofy. Méně prostoru se přitom věnovalo ušlechtilým a nezištným jedincům, kteří na zemětřesení odpověděli navzdory vlastnímu utrpení rychlou pomocí.
Zaměstnanci místních církevních organizací zapojených do humanitární pomoci a mezinárodního rozvoje včetně Charity si totiž čas na smutek nedopřáli. Lze je právem považovat za hrdiny, jejichž první starost spočívala v pomoci místním lidem přežít i znovu vybudovat domovy a živobytí.
„Viděl jsem mnoho případů obětavé pomoci, když jsem krátce po zemětřesení přijel na Haiti sledovat činnost Catholic Relief Services (CRS, americké Charity), stejně jako dalších světových Charit,“ sdělil Ken Hackett, bývalý ředitel CRS.
Například se ve středu ráno 13. ledna, tedy méně než 12 hodin po prvních otřesech, Dr. Jude Marie Banatte, ředitel kanceláře CRS ve městě Les Cayes na jihu země, rozhodl vzít pomoc do vlastních rukou. Společně se svými pracovníky vybavil dvanáct nákladních aut jídlem a dalšími zásobami.
Jeho konvoj mířil do Port-au-Prince, kde, jak předpokládal, musela být potřeba pomoci nejvyšší. Uprostřed ranního chaosu se Banattovým lidem povedlo vnést jiskřičku naděje do bezútěšné situace. Prach se přitom stále ještě neusadil a následné otřesy šlo cítit v průběhu celého dne.
Dalším příkladem se stal arcibiskup Bernardito Auza. Během noci, kdy se odehrálo zemětřesení, opustil svoji rezidenci. Chtěl najít arcibiskupa z Port-au-Prince a další členy církve, které se mu nepodařilo zkontaktovat. V časných ranních hodinách uprostřed stále se bortících zdí katedrály a arcibiskupské rezidence našel již jen bezvládná těla arcibiskupa Miota i jeho generálního vikáře.
V dominikánském skladu CRS ve stejnou dobu házely desítky dobrovolníků sušenky, sardinky, konzervované fazole, krabice s džusy a další potraviny do nekonečné řady plastových kbelíků určených k darování potřebným. Ve spoře osvětlené, přeplněné místnosti pracovali studenti Haitské univerzity bok po boku s místními mládežnickými skupinami – bývalými dětmi ulice. Za koordinace CRS pracovali na přípravě jídla a hygienických potřeb pro pozůstalé.
Ve světě charitní práce existuje mnoho neznámých hrdinů, takových, kteří svoji službu vykonávají bez potlesku, bez rozhovorů v televizi, bez uznání. A přitom jde právě o ty, kteří si zasluhují největší uznání. Jde přesně o ty, na které lze s láskou a vděčností vzpomenout ještě i šest let od neštěstí na Haiti.
Od roku 2010 do června 2014 působila na Haiti i Charita ČR. V současnosti zde své aktivity provozuje Arcidiecézní charita Olomouc.
Článek je převzat z caritas.org.
