Boskovicko – Beseda s promítáním, videem, kvízem a vybarvováním pirátů či vázáním pentlí do vlasů. Žáci ze základních škol v Boskovicích a Doubravici se nenudili. Přijeli jsme jim přiblížit život na Haiti, kde pomáháme už 11 let…

Boskovice, ráno. „Zahřejme se na Haiti,“ vyzývá školáky na začátku první ze čtyř úterních besed Klára Lőffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc. Za okny jsou vidět zasněžené střechy a uvnitř třídy boskovické základní školy je vedro a duní tam hurikán. Jak dokáže tato přírodní katastrofa pustošit, Klára dětem barvitě vylíčí. Pomáhala totiž Haiťanům v jejich zemi pár dní po hurikánu.

Děti se dozvídají také to, jak se žije malým Haiťanům. Že mnozí z nich nemohou chodit do školy. „Půlka Haiťanů tak neumí číst a psát,“ podotýká Klára. Haitské děti například v Baie de Henne, Gonaïves a v Roche a Bateau však mohou do školy docházet, a to díky českým dárcům. Ve škole navíc dostanou teplé jídlo, které je jejich jediným jídlem za celý den.

Žáci tipují (někteří to hlásí s jistotou), co se na Haiti pěstuje. Dozvídají se, jakou má tato země historii a také to, že tam před několika staletími řádili piráti, kteří přepadali lodě naložené zlatem mířící do Evropy. Na Haiti byla dovezena také spousta otroků z Afriky. Smícháním jejich jazyka s francouzským jazykem pak vznikla kreolština. Tou hovoří Haiťané dosud, i když úředním jazykem zůstala francouzština. „To přesto, že se na přelomu 18. a 19. století otroci vzbouřili proti krutému zacházení kolonizátorů a Haiti se pak stalo první samostatnou černošskou republikou na světě,“ pokračuje humanitární pracovnice.

Děti nešetří dotazy. Ve všech třech boskovických třídách je zajímá, co že to mají ty haitské školačky ve vlasech? Jít do školy je pro malé Haiťany událost, obléknou si čistou školní uniformu a dívky vylepší své účesy barevnými pentlemi a korálky. Barva těchto korálků se vztahuje k barvě uniformy. Barva uniformy pak ke konkrétní škole.

Doubravice nad Svitavou, odpoledne. Přejíždíme do nedaleké Doubravice. Tam nás už čekají ve družině žáci 1. – 4. třídy. Na daleké Haiti se s nimi vydáváme v letadle. Jakmile přistaneme, leží nám u nohou celý tento ostrovní stát. Má však podobu papíru, který Klára vyplňuje obrázky – pirátská vlajka, pytle se solí, počítadlo… To vše a mnohem víc se k Haiti vztahuje. „Pozor, prokletím Haiti jsou nejrůznější katastrofy. Když se přižene takový hurikán,“ říká Klára, uchopí papír a švihne s ním do vzduchu tak, že všechny obrázky spadnou na zem a mapa Haiti je najednou prázdná, „zničí všechno. Úrodu, příbytky, všechno. Lidem nezbyde nic. A my si zahrajeme na humanitární pracovníky a zkusíme dát tuto zemi znovu dohromady.“ Děti jsou bystré – obrázky vrátí přesně na ta místa, kde byla předtím. Tam jsou solná pole, támhle stojí škola a támhle mají svou skrýš piráti…

Následuje výlet po Haiti. „Nasedneme do autobusu a vydáme se na projížďku,“ vyzve Klára děti. Ty si sednou na židličky a před nimi se rozsvítí první barevné fotografie dokumentující život na Haiti.

Maraton s besedami je u konce. Zas o něco více dětí se dozvědělo o malé zemi, ukrývající se v Karibiku. Školáci mají na Haiti dokonce i památku – omalovánku piráta nebo barevnou pentli do vlasů.

Karolína Opatřilová, ACHO