Celý život venkovanů se točí okolo farních aktivit, nic jiného tu totiž není. To ale samozřejmě klade dost veliké požadavky na faráře, který se někdy cítí doslova jako „spráskaný pes“. V tuto postní dobu se všichni snažíme zodpovědně připravit na Velikonoce, slavnost našeho vykoupení. Každý den se něco děje na farním dvorku a střídají se tu všechna farní společenství, jako na běžícím páse. Každý pátek se skoro celá vesnice zapojí do křížové cesty, která se většinou koná venku a která staví všem před oči jejich vlastní problémy a nedostatky. Procházíme s křížem celou vesnici a jednotlivá zastavení jsou na domech konkrétních lidí s konkrétními osudy. To nám pomáhá sestoupit až na dno Ježíšova lidství. Lidství, které bylo pošlapáno sobectvím a touhou po moci. Pro místní lidi je velice těžké se od tohoto sobectví a vlastní ješitnosti odpoutat. Každý má rád, když ho ostatní chválí a když právě on je středem zájmu a když právě jemu se věnuje nejvíce času.

Jak jsem již napsal, máme tu různá společenství, která zahrnují všechny věkové skupiny, od dětí až po staré lidi. Minulou neděli jsme společně s nimi naplánovali průběh celého svatého týdne, každé společenství má svůj konkrétní úkol, jak se zapojit do liturgie. Všichni lidé se velice rádi zapojují do všeho, co se tu děje. Nejdůležitější ale je, aby to všechno nezůstalo jenom mezi kostelními zdmi , ale aby se poselství Velikonoc do konkrétního, každodenního života.

A to přeji i vám všem u nás v Čechách a na Moravě.