AKTUALIZOVÁNO – Přes měsíc v Karibiku, ve zhrouceném státě Haiti, kde nefunguje školství, zdravotnictví, kde se snadno dostanete do blokády silnice, nejrůznějších protestů a kde s podzimem začala i sezona hurikánů a na Haiti udeřilo zemětřesení. V takových podmínkách pomáhali naše humanitární pracovnice Klára Lőffelmannová a lékař Josef Marada. Čekaly je prohlídky a ošetření lidí z odlehlých oblastí, monitoring projektů Charity a spousta dalších povinností. Sledujte online, jak si vedli, v Zápiscích z Haiti…

 

 

Pátek 2. 11. – sobota 3. 11.

 

Port au Prince – Sbaleno a připraveno k odletu. Poslední schůzky a loučení se známými jsou za námi. Byl to náročný měsíc, ale bude se nám stýskat… Mnohokrát děkujeme za neustalé povzbuzování a modlitby, kterými jste nás během naší mise provázeli. Těšíme se na viděnou v ČR… Au revoir Haïti!

 

 

 

 

 

Středa 31. 10.

Port au Prince – Scházíme se s hlavním vedoucí kanceláře Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA), který je orgánem OSN. Představujeme svoji práci na Haiti a aktuální projekty. Získáváme situační reporty, mimo jiné i zprávu o zmapované situaci po zemětřesení, které zasáhlo Haiti 6. října.

Ve společnosti je stále cítit napětí.  Cestou zpět na ubytování spatříme na konci ulice nedaleko starého prezidentského paláce stoupat k nebi hustý černý kouř. Ptáme se řidiče, jestli hoří? On na to: „Ne, to jsou manifestace, lidé pálí pneumatiky…“ Rychle otáčí náš vůz opačným směrem. Proč lidé manifestují, se dozvídáme večer při sledování zpráv u sester. Dnes se konal pohřeb 6 lidí, kteří zemřeli před čtrnácti dny (17.10.) při protestech proti vládě v Port au Prince. Manifestující se domáhají odpovědi, kam zmizely miliardy USD od společnosti Petrocaribe. Původně totiž peníze měly pomoci rozvoji celé země.  V televizním zpravodajství ostře vypovídají pozůstalí a účastníci pohřbu a ze smrti šesti lidí obviňují prezidenta. Stěžují si i na zkorumpovanou vládu. Pohřeb obětí vzbudil velký rozruch, výbušní a rozzlobení Haiťané  pálí v ulicích pneumatiky a odpadky. Musela zasáhnout i haitská policie. Při zásahu zemřelo dalších 5 lidí…

Doufáme, že závěrečné dny našeho pobytu na Haiti budou klidné…

 

Úterý 30. 10.

Port au Prince –  Ve zdravém těle zdravý duch – každé úterý se ve škole sv. Terezie nese ve sportovním duchu, všechny třídy mají povinně hodinu tělocviku.

A další den v dopravních zácpách – jednáme s agentem, který vyřizuje administrativní záležitosti ohledně nového auta pro sestry sv. Josefa v Gonaïves. Na nový automobil přispěli i čeští dárci během letošní jarní sbírky. Auto už je v přístavu. Proces vyclení se však trochu zpozdil. Proč, to nám vysvětluje agent. Během minulých měsíců se vyměnila haitská vláda a haitští úředníci si dávají rádi na čas… Schází už jen poslední podpis na ministerstvu, brzy poté by sestry měly brázdit haitské cesty v novém voze.

 

Pondělí 29. 10.

Port au Prince – Všude odpadky, špína, prach, spoustu lidí, motorek i automobilů – po třech týdnech jsme zpátky v rušném hlavním městě. Oázu klidu nacházíme u sester sv. Terezie v Cazeau, se kterými spolupracují naši slovenští kolegové z Charity. Sestry zde vedou školu, kam každý den dochází 510 žáků. Hlavní administrátorka sestra Polonne nás provádí školou, představuje žákům a ukazuje, co je zde nového.

Přejíždění autem po Port au Prince je nekonečné – nikdo nikde nedodržuje žádná pravidla… Platí jen jedno –  právo silnějšího. Předjíždět můžete zprava i zleva, dopravních značek je zde pramálo, přednost zprava nikdo nezná – a tak asi hodinu a půl nám trvá, než se odpoledne konečně dostavíme do stálé kanceláře kolegů ze švýcarské Charity. Vzájemně se informujeme o probíhajících projektech, jelikož my sem jezdíme jen jednou do roka.

Cesta zpět k sestrám trvá ještě déle…

 

 

Neděle 28. 10.

Gonaïves – Nedělní mše svatá v místním kostele P. Marie Karmelské trvá dvě hodiny. Na haitské poměry to není nic neobvyklého. Po mši se loučíme se sestrami sv. Josefa a naposledy shlížíme na město Gonaïves z jejich terasy. Děkujeme za vřelé přijetí a všechnu práci, kterou pro místní obyvatele dělají.  Bylo nám u nich dobře a rádi bychom zůstali déle, ale musíme za další prací do Port au Prince. Ještě poslední společné foto. Těšíme se na viděnou opět příští rok…

 

Pátek 26. 10.

 

Gonaïves – Ráno mířím na audienci ke gonaïvskému biskupovi Yves Marie Péanovi, který nad místními sestrami sv. Josefa drží ochrannou ruku. Setkání se nese v příjemném duchu, biskup má radost z dřevěného kříže, který jsme mu přivezli jako dar z ČR. Prý si ho dá do své kaple a tak si každý den při mši vzpomene na české dárce. Zdraví je, děkuje za jejich štědrost, obětavou pomoc potřebným a všem jim na dálku žehná.

 

 

 

 

 

Jožka pokračuje v lékařských prohlídkách matek s dětmi – dalších 30 pacientů je tak úspěšně ošetřeno. Nejedná se o žádné vážné případy, často by zdravotní potíže vyřešil pravidelný pitný režim a vyvážená strava – to je však na Haiti problém. Každému pacientu dáváme sáček vitamínů a další potřebné medikamenty dle diagnózy.

A protože je pátek, matky s dětmi dostávají v nutričním centru od sester něco málo rýže a fazolí na víkend. Fronta je sice dlouhá, ale na všechny se nakonec dostane. Některé matky jsou nedočkavé, až dostanou jídlo. Když se tak stane, hned pospíchají domů a zapomínají své děti v centru… Za chvíli jsou zpět a chytají se za hlavu. Do jedné ruky dítě, na hlavu tašku s jídlem, druhé dítě do druhé ruky a může se jít domů.

Pro rýži a fazole přicházejí i další chudí či postižení lidé z okolí – jedna z žen, které chybí pravá noha, přichází o berlích. I ty jsme na Haiti minulý rok posílali v kontejneru.

 

Čtvrtek 25. 10.

Gonaïves – Vstupujeme do druhého domu sester sv. Josefa v centru Gonaïves, letos zde sestry otevřely druhé ortopedické centrum. Sestra Pyari zde ordinuje každý čtvrtek. Ten je i dnes, mezi pacienty jsou většinou děti ve věku kolem 2 let. Mají pohybové problémy, nezpevněné svaly, jsou zesláblé podvýživou… Sestra stráví s každým z nich intenzivních 20 min. cvičení. U dětí je podle ní vidět znatelné zlepšení motoriky již za několik týdnů, chce to ale soustavnou práci

Součástí domu je kromě ortopedického centra i šicí dílna a přípravná formace pro dívky, které chtějí vstoupit do řádu. V současné době se zde připravují dvě kandidátky.

 

 

 

 

 

Středa 24. 10.

Gonaïves – Tento týden skládají všichni žáci na Haiti první zkoušky (během školního roku je pak budou čekat ještě tři další zkoušková období). Hned ráno učitelé obdrží od ředitelky školy Emmaus st. Joseph testy a jde se na to. Hodně štěstí!

Dopoledne máme spoustu práce. Do nutričního centra přicházejí ženy, dnes je konzultační den s lékařem. Jožka za asistence sestry Pyari zvládnou za dopoledne prohlédnout přes 30 matek s dětmi… To je jen polovina z těch, které přišly, zbylé domluvíme až na pátek. Nejčastější problémy dětí jsou různé kožní vyrážky, problémy se zažíváním (průjmy, zvracení, paraziti), horečka, nachlazení, podvýživa. Matky si nejčastěji stěžují na bolesti hlavy, nespavost, svědění kůže, vaginální infekce, bolesti břicha a zad.

Odpoledne přijde na řadu šicí dílna. Tam jsme před rokem posílali české šlapací stoje a taky šicí potřeby a látky. V dílně nás vítá 15 učících se švadlen. 6 strojů, které používají, jsou právě stroje značky Minerva či Lada z ČR. Ženy i sestry si kvalitu českých strojů pochvalují a ukazují nám své výtvory – opravdu krásné dětské šaty, prostírání, ubrusy, zástěry na vaření a mnoho dalšího… Ty zručnější z nich šijí také uniformy pro žáky. Šicí dílna funguje téměř 2 roky. V letošním roce se vedle domu sester sv. Josefa začne stavět malá šicí továrna, která bude vyrábět trička pro americký trh. V této továrně již má jistou práci právě 6 švadlen z učňovské dílny, kterou Charita s českými dárci podporuje. Ženy tedy mají jistotu, že po vyučení budou i zaměstnané. Výtěžek z prodeje triček pak půjde na provoz továrny a pomoc potřebným na Haiti. To vše za spolupráce americké organizace.

Další dlouhý den je za námi. Následuje večeře při světle baterky – časté výpadky elektřiny jsou tu na denním pořádku… Jdeme spát. Bonne nuit!

 

Úterý 23. 10.

Gonaïves – Poslední blýsknutí fotoaparátu  –  právě jsme vyfotili zbývající děti z projektu Adopce na dálku. Všichni žáci vzkazují svým kmotrům své radostné pozdravy a jako každý rok posílají obrázky a dopisy. Adoptivní rodiče v ČR už si brzy přečtou, co je u nich nového…

Knedlíky s avokádem – ačkoli tu místní sestry výborně vaří, rozhodli jsme se jim jeden večer ulehčit a vaříme české knedlíky. Protože na Haiti není zelí, podáváme je s avokádem. Sestrám chutná, nezbyl ani kousek.

 

 

 

Pondělí 22. 10.

Gonaïves – Česká tatra přijela na Haiti :), to zjistíme při návštěvě nutričního centra u sester sv. Josefa. Hned ve dveřích nás vítá chlapeček v oranžové tatrovce, kterou jsme sem společně s dalšími věcmi posílali loni v kontejneru. Když chlapečka chvíli povozíme po chodbě, radostně výská.

Dnes přichází do centra okolo 60 matek s dětmi. Kromě jídla pro sebe a své potomky se tu ženám dostává i vzdělání. Dozvídají se základy společenského života, ekonomiky, dále, jak pečovat o dítě či rozpoznat dětské nemoci a naleznou tu i duchovní podporu. Dnes ráno jim externí pedagog přišel říci něco o zemětřesení. Zjišťují, jak se v takové situaci chovat a kam se nejlépe ukrýt. Došlo i na praktický nácvik.

 

Sestra Pyari nás zve do své ortopedické ordinace, kde na svých malých pacientech ukazuje jejich nejčastější pohybové problémy. Ty často způsobují komplikace při porodu, nedostatek stravy, vitamínů a péče. Sestřička s dětmi v přítomnosti matky pravidelně cvičí a ukazuje jim i jednoduché cviky, aby s nimi mohly cvičit doma. Pokud se matky řídí sestřiných rad, je u dětí vidět celkem rychlé zlepšení.

Odpoledne míříme do školy, šesťáci mají hodinu informatiky. I zde je vidět česká stopa… Žáci se učí na počítačích, které sem v lednu připluly v kontejneru. Přejeme  – Bon travail!

 

Sobota 20. 10.

Port de Paix – Máme za sebou noc na místní faře u katedrály Notre Dame, kde nás  vřele přivítal a pohostil P. Rudolf Baltazar. Kněz má za sebou dlouhá léta spolupráce s Charitou v ČR i na Slovensku a v minulosti dokonce i navštívil Olomouc. Právě tam vzkazuje všem své srdečné pozdravy…

 

Celou cestu po severozápadě nás doprovází P. Bertrand z Baie de Henne, nyní nás vede na kratičkou audienci k biskupovi v Port de Paix. Biskup Pierre Antoine Paulo je velmi milý, děkuje nám za všechnu práci, kterou v jeho diecézi odvádíme, a dá nám požehnání na další cestu.

Mise na severozápadě je ukončena, jedeme zpátky do Gonaïves

 

Pátek 19. 10.

Mole St. Nicolas, Port de Paix – Do Centre de Santé přivážíme léky a lékařské nástroje, které tu potřebují. Aktuálně zde působí dva místní lékaři a dvě zdravotní sestry, pacientů mají každý den spousty.

Jožka se poprvé setkává s Petit Josephem – chlapcem, kterého před 9 lety pomáhal rodit. Porod byl komplikovaný, ale vše dobře dopadlo. Petit Joseph je živ a zdráv a chodí už  do 5. třídy.

Po obědě dáváme Mole sbohem a jedeme do Port de Paix – diecézního města této oblasti, do které spadá také Baie de Henne. Před 14 dny městem otřáslo silné zemětřesení, při kterém zemřelo 15 lidí a přes 330 dalších bylo zraněno. Dnes to však na ruchu města není skoro poznat, život běží dál. Sem tam vidíme zbořené domky či narušené zdi…

 

 

Čtvrtek 18. 10. 

Petit Anse, Mole St. Nicolas – Zbývá nám rozdat téměř poslední balíčky od adoptivních rodičů. Na řadě je 20 žáků, kteří docházejí do maličké školy v Petit Anse. Kromě dopisů a dárků jim dáváme i vitamíny. Děti a učitelé mají velkou radost. A my taky.

 

Odpoledne se přemístíme do Mole St. Nicolas, kde nás čeká milé přivítání – tedy zejména Jožku. Uplynulo skoro deset let od doby, co tu strávil necelý rok jako lékař v místním Centre de Santé. Tamní personál i lidé z města si ho stále pamatují. „Docteur Joseph“ je známý skoro všem 🙂

Přenocujeme na místní faře.

 

Středa 17. 10.

Baie de Henne – Ulice velkých měst jsou plné lidí, házení kamenů, zapalování pneumatik… Dnes je státní svátek, památný den smrti Jean Jacques Dessalina – lídra haitské revoluce, který se zasloužil o nezávislost země. Ve všech velkých městech však obyvatelé místo oslav protestují proti vládě a prezidentovi. Důvodem je nespokojenost s vedením země a nedostatkem transparentnosti. Znovu také vyplouvá na povrch dlouholetý spor o peníze, které v roce 2005 Haiti obdrželo od společnosti Petrocaribe (venezuelská společnost). Dosud nikdo neví, kde téměř 4 miliardy USD určené na rozvoj země skončily… Nic nového se za ně nepostavilo, nezařídilo. Lidé se obrací na představitele státu s tou samou otázkou: „Kde peníze skončily?“  Kvůli protestům raději nejedeme do terénu a zůstáváme v Baie de Henne.

 

Pondělí 15. – úterý 16. 10.

Baie de Henne – Začíná první zdravotnický kemp. Do školy v Baie de Henne tak míří zástupy lidí, převážně děti. Během dvou dnů se nám podaří vyšetřit 248 pacientů, z toho 237 dětí, 10 učitelů a 1 kuchařku. Nejčastějšími potížemi u dětí jsou paraziti, trávicí problémy, průjmy, nedostatek vitamínů, nachlazení a horečka, dále různá kožní onemocnění, vyrážky, ekzémy, podvýživa a špatný stav chrupu.

U dospělých řešíme hlavně vysoký krevní tlak, problémy s očima (pacienti jsou často unavení a bolí je hlava), nespavost, pak parazity a trávicí problémy.

Každému, kdo na vyšetření dorazí, dáme multivitaminy a zubní pastu a také další léky dle aktuální diagnózy.

Do příště musíme pořídit více léků proti parazitům, proti nachlazení a horečce (paracetamol), je třeba i víc vitamínů C a D a multivitamínů.

Prohlídky můžeme uskutečnit díky podnikům a jejich hostům z Olomouce, Svitav, Zábřehu a Hranic, kteří v létě přispěli do kampaně Na zdraví Haiti.

 

Neděle 14. 10.

Baie de Henne – Asi jsem se od někoho nakazila, v noci dostávám horečku… Pro jistotu si hned beru léky proti malárii, jelikož je velká pravděpodobnost, že je to právě ona. Od komárů jsme s Jožkou poštípaní dost a je třeba být na příští týden fit. Čeká nás zdravotnický kemp ve škole.

Na nedělní mši jde jen Jožka, já odpočívám, léčím se. Mše trvá asi dvě hodiny, lidé při ní zpívají a hrají na bubny.

Přes den se přece jen dám do kupy a ve čtyři hodiny odpoledne se pak setkávám s rodiči adoptovaných dětí, abych je jako každý rok seznámila s pravidly adopce. Pak vyzkouším ještě místní lék proti horečce – koupání v moři. Právě tohle praktikují místní, aby se zbavili nachlazení a získali novou sílu;  vypadá, že to pomáhá, večer už je mi mnohem lépe 🙂

 

 

 

Sobota 13. 10.

La Salina – Sůl nad zlato. Zamíříme do blízké vesnice La Salina, kde se produkuje a skladuje sůl, velmi vzácná to surovina. Odpoledne nás P. Bertrand bere na pláž, těšíme se, že si chvíli odpočineme v pěkném prostředí, bohužel pláž vypadá stejně jako na většině místech Haiti – všude plno odpadků.

Pátek 12. 10.

Baie de Henne – Vánoce v říjnu. Rozdáváme dětem balíčky od adoptivních rodičů, na které se již od našeho příjezdu velmi těší… A píšeme s nimi dopisy pro dárce z ČR.

 

 

 

Léčíme ve vesnici

Odpoledne se vydáme na návštěvu k obyvatelům vesnice. Mezi nimi je i Christela, jejíž rodině Arcidiecézní charita Olomouc pomáhá už léta. Christela je handicapovaná, její manžel zemřel při epidemii cholery a ona vychovává sama dvě malé děti. Hodně tu prší a kolem létá spousta komárů. Lidé jsou nachlazení. I Christela je nemocná, Jožka tedy některé z obyvatel prohlíží a dává jim léky proti nachlazení.

 

 

 

Středa 10. 10. – čtvrtek 11. 10

Baie de Henne – Po 4,5 hodinách dorazíme v pořádku do Baie de Henne. Přivítá nás místní nový kněz P. Bertrand, který má na starosti chod školy. A začíná seznamování. Druhý den se setkáme s 250 školáky. Děti pozdravují své dárce. Kromě běžných povinností si zahrajeme s místními učiteli dobble, vysvětlujeme si pravidla a chrlíme společně nápady, jak hru využít při výuce.

 

Odpoledne se podíváme do zdravotního střediska, které místní rekonstruují a rozšiřují. Ve středisku nyní působí dva lékaři a dvě zdravotní sestry. Jedna z nich nám brzy pomůže s ošetřováním dětí. Ve škole v Baie de Henne totiž zorganizujeme zdravotnický kemp.

 

Úterý 9. 10.

Gonaïves – Jsme opět ve škole Emmaus St. Joseph. „Bienvenue, bienvenue…“ vítá nás svým zpěvem přes 600 školáků. A jdeme na to. Začínáme fotit děti podporované prostřednictvím Adopce na dálku, aby jejich „rodiče“ viděli, jak prospívají.

Škola se rozšířila o 7. stupeň ZŠ, také tu staví nové třídy pro 8. a 9. ročník.

A nyní Food for the poor – vyzvedáváme požadované léky pro blížící se zdravotnický kemp v Baie de Henne. FFTP nám však dává hlavně vitamíny a neposkytuje nejpotřebnější léky na běžná onemocnění, horečky, nachlazení, atd.… Nakoupíme tedy ještě v místní lékárně, kde je však sklad léků omezen. Můžeme koupit vždy jednu krabičku od jednoho druhu, vykoupíme tedy skoro třetinu lékárny. Místní lékárnice je zvyklá prodávat léky spíše po jednotlivých pilulkách než po krabičkách. Snad nám budou léky pro Baie de Henne stačit… Sehnat léky není na Haiti jednoduché. Mnohé mají velmi krátkou či prošlou trvanlivost, sehnat antibiotika je skoro nemožné a hlavně – všechny medikamenty jsou drahé.

 

Odpoledne se vydáme do domu jedné z kuchařek ze školní jídelny Emmaus st. Joseph. Sobotní zemětřesení jí trochu poškodilo dům, kde žije sama se třemi dětmi.

 

Pondělí 8. 10.

Gonaïves – V noci moc nespíme. Kolem jedné a půl druhé hodiny cítíme drobné záchvěvy země… Ráno se jdeme podívat, jak sestry rozdávají dětem mléko.  Mnohé z nich nemají doma snídani, tak mléko je třeba, aby měly sílu, aby se mohly také soustředit ve výuce.

Dopoledne přijde zpráva, že ministr školství vyhlašuje pro všechny školy volno, protože zemětřesení se může opakovat. Pro žáky je už ale připravený oběd, kolem jedenácté se tedy všichni naobědvají a potom při společném nástupu dostanou poučení, jak se v případě zemětřesení chovat. Příliš nepanikařit, vyjít z domu nebo se držet při silné nosné zdi. Poté se společně pomodlí a odcházejí domů… Celý den je klid, žádné otřesy.

Odpoledne se s Josefem sejdeme s místními středoškoláky z Adopce na dálku.

 

Dále se přesvědčíme o tom, jak v Gonaïves slouží věci, které loni zaslali hodní lidé z ČR v Kontejneru pro Haiti. Sestry si v jídelně pochvalují nové polstrované židle. Skříňky používají ve své kapli k odkládání modlitebních knih a zpěvníků a jednu mají v jídelně (pozn. další bude v šicí dílně, kam se dostaneme až za 14 dní).

 

 

Neděle 7. 10.

Port au Prince, Gonaïves – Vyrážíme více na severozápad, do Gonaïves. Cestou míjíme popadaná elektrická vedení – pravděpodobně následek včerejšího zemětřesení. Po příjezdu nám sestry z řádu sv. Josefa u kávy popisují, co včera prožily. V Gonaïves byly otřesy silnější a trvaly zhruba 2 minuty. Když se země třásla, údajně byly slyšet i zvuky, jako by pod zemí  projížděl velký kamion. Drobnější chvění se opakovaly ještě ve dvě hodiny ráno. Sestry nemohly spát, naštěstí se nic nestalo, budova jejich centra je postavena tak, aby otřesům odolala.

Ani jsme kávu nedopili a vše kolem nás se zase začalo chvět. Všichni jsme rychle vyběhli z budovy ven. Podle sester dnešní otřesy byly slabší než včera, my jsme ale s Josefem tak silné v Port au Prince nezažili. Už je večer, další otřesy nenásledují, tak bude snad vše v pořádku…

Jaké škody napáchalo zemětřesení o síle 5,9 stupně Richterovy škály se dočtete ZDE

 

Sobota 6. 10

Port au Prince – A jsme zpátky v hlavním městě. Večer zde navštívíme našeho krajana, který na Haiti zastupuje Evropskou unii. Během našeho setkání (ve 20:11 hodin) se pod námi silně otřese zem. Trvá to jen pár vteřin, otřesy se neopakují. Všichni zpozorníme, já pak ještě telefonuji do Gonaïves a Baie de Henne. Také tam otřesy pocítili, ale všichni jsou v pořádku a nikdo zatím žádné škody nehlásí. Epicentrum je pak zjištěno nedaleko Port de Paix na severu Haiti. Snad bude noc klidná…

 

 

 

 

Pátek 5. 10.

Roche a Bateau – –Den nám začíná v 6:15 ráno mší svatou v kostele Sv. Michaela archanděla. K snídani nám pak místní kuchařka připraví slavnostní polévku, kterou na Haiti nazývají „soupe de joumo“  (mrkev, brambory, kozí maso, těstovina). Toto tradiční jídlo Haiťané podávají zejména ve sváteční dny, jsme tedy poctěni, že je připravili i pro nás.

Dopoledne zavítáme do školy St. Joseph de Rosier, kde čeští dárci prostřednictvím Adopce na dálku podporují 18 žáků, děti se radují z dárků od adoptivních rodičů, v dopisech děkují a píší, co je u nich nového…

Kromě dárků všechny děti ve škole obdrží vitamíny, které dle odborného názoru Josefa mnoha dětem na první pohled scházejí. Vitamíny obdrží také učitelé společně se zubními pastami.

Odpoledne nás P. Bernard vezme na projížďku do vedlejší vesnice Coteaux, kde se nachází poutní místo zvané „500 marche“. Poté, co vystoupáme po 500 schodech vzhůru, nahlédneme do kapličky Panny Marie. Odtud je i krásný výhled do kraje na blízké pláže a osady. P. Bernard vypráví, jak to tu dříve bývalo krásné, kolem mnoho stromů a palem, než v roce 2016 přišel hurikán Matthew.

 

Čtvrtek 4. 10.

Port au Prince, Roche a Bateau – Ráno pro nás přijíždí bratr kněze Bernarda z Roche a Bateau. Společně odjíždíme na jih země, v autě s námi cestují ještě dva naši haitští přátelé (pomocník Stanley a studentka medicíny, která pochází z RaB, Joanna). Jedeme dlouhých pět hodin, ale bez komplikací, dokonce nám cestou i zaprší. V cíli nás srdečně vítá P. Bernard…  Je v této farnosti nový, teprve měsíc. Seznamujeme se, přibližujeme mu organizační záležitosti týkající se programu Adopce na dálku. Právě P. Bernard bude nyní místním koordinátorem…

 

Středa 3. 10.

Port au Prince –  Dopoledne se setkáváme se studenty z projektu Adopce na dálku, kteří studují v hlavním městě, předáváme pozdravy a dárky od adoptivních rodičů, žáci píší dopisy svým dárcům…

Cestou ze setkání kolem nás rychle projíždí kolona asi 8 vozů, kterou uzavírá sanitka. Ptáme se řidiče, co se stalo? Právě projíždí prezident.

Diferenciál auta se musí vyměnit. Než bude auto opět pojízdné, zajistí nám naštěstí kněz z Roche a Bateau odvoz. Zítra ráno se tedy vydáme směr jih… Další školáci se na nás už těší, kromě dárků jim přivezeme i nějaké vitamíny.

 

Úterý 2.10.

Port au Prince – Mamba k snídani – co jiného si dát k jídlu po ránu než silnou haitskou kávu, banán a bílý chléb s mambou, což je typický haitský název pro arašídové máslo.

 

A jde se na návštěvu do školy Sv. Františka Saleského, kterou vedou místní sestry, v jejich úsilí jim pomáhá také Slovenská katolická charita.

Dále zjišťujeme, kde je možné opravit auto, které jsme si půjčili a není v dobrém stavu. Pak sháníme auto náhradní. Večer to vzdáváme… Cestu do Roche a Bateau musíme o den odložit.

 

Pondělí 1. 10.

Port au Prince – Bonjour mes amis,  je tu vedro, zápach a taky máme za sebou první opravu auta. Rozbily se dveře. No, už jsme opravdu na Haiti… Zjišťujeme, že naše auto není v dobrém stavu (rozbitý diferenciál). Zítra bude třeba zajistit opraváře nebo sehnat jiné, abychom mohli odjet na jih do Roche a Bateau.

 

Ubytujeme se u sester St. Terezie od Ježíše v Riviere Froide. Zrovna se tu koná velká sláva – dnes je totiž svátek svaté Terezie. Na slavnostní mši zpívají i místní školáci ze školy Sv. Františka Saleského.

A čekají nás taky povinnosti, zařídit to nejnutnější, abychom tu mohli měsíc fungovat –  výměna peněz, zakoupení místní sim karty apod. Nakupování v Port au Prince nám zabere skoro 5 hodin, centrum metropole je zacpané, kromě aut, motorek a lidí běhají přes cestu ještě kozy, psi a prasata… Všude je smog, prach a povalující se odpadky… To je vůně hlavního města.

Na co musí být Klára s Josefem připraveni? Čtěte více v dalším článku