Po prozkoumání místa otec František zaměstnal na dvacet lidí z vesnice. Nejprve z útesů nalámali na 100 m³ kamene za použití pouze dvou železných tyčí a deseti kladiv. A pak stavěli kamennou hráz, která oddělila od moře prameny sladké vody, vyvěrající ze dna moře při břehu. Díky nápadu otce Františka se tak podařilo získat životně důležitý zdroj pitné vody, jaký by stačil zásobovat až osmitisícové české sídliště. „Při stavbě hráze, která je asi 50 m dlouhá a 1,80 m široká, jsme lidem za práci platili v přepočtu asi sto korun na den. I to pro ně byly velké peníze, zvláště když si uvědomíme, že většinou nezavadí o práci. Lepší je jim dát peníze za dobrou práci, než místo nich jako chudých rodičů, platit např. školné či zdravotní ošetření. Nakonec je to i důstojnější a účinnější způsob charitativní podpory, než je pouze dotovat v jejich těžké situaci,“ říká otec František. Mnozí pracovali bosky a holýma rukama. Takto přemístili na dvě stě tun kamene a vybudovali sladkovodní lagunu. „Domorodci dokázali za zpěvu rytmické písně rozpohybovat i obrovské balvany,“ popisuje P. František Eliáš práci, při níž využil své technické znalosti ze studií na průmyslovce i zkušenosti ze stavebních úprav kostelů a kaplí v zábřežské farnosti.

Takto získaná voda bude v budoucnu sloužit mj. jako zdroj pitné vody pro děti ve škole. Její laboratorní rozbor sponzorsky zajistila Šumperská provozní vodohospodářská společnost a.s. a z výsledku je zřejmé, že je to voda po mírné úpravě i na naše poměry velmi kvalitní, v mnohých parametrech kojenecká.

„Je třeba také poděkovat myslivcům z Řádu sv. Huberta, kteří na podzim v Zábřeze uspořádali benefiční akci. Výtěžek, který z ní vzešel, pokryl náklady na stavbu hráze,“ řekl dále otec František Eliáš a dodal, že členové řádu Sv. Huberta chtějí vesnici pomáhat při zalesňování a obnově zdrojů vody.

„Haiťané nejsou líní, ale ti starší jsou většinou negramotní a proto si nejsou schopni poradit s technickými problémy, kterým nemohou rozumět. A také je tu vliv z dob otroctví, kdy museli pracovat jenom podle příkazů.“ míní kněz. „Ti mladší umí jak kreolsky tak francouzsky a dosáhnou v zásadě vzdělání na úrovní prvního stupně základní školy. Velmi by potřebovali naučit se řemeslům. Mnozí jsou přirozeně kreativní, například stavějí primitivním způsobem lodě o výtlaku až 50 tun. Na takové lodi je každá součástka originální, třeba z křivého dřeva, které je po ruce. Toto všechno dává důvody k mírnému optimizmu,“ dodává P. František.

Výprava odjížděla z Haiti s pocitem, že jejich mise splnila svůj cíl. Po dvou letech spolupráce s farností P. Romana Musila lze pozorovat zlepšení: děti se už učí v nově postavené škole za vesnicí, kde stojí již další dvě budovy, z toho jedna je na tamní poměry moderní školní vývařovnou a jídelnou. Kolem areálu školy stojí z větší části pěkná kamenná zeď. V obci je již před dokončením vodovod a 40 m hluboká vrtaná studna jako zdroj pitné vody.

Zábřežský kameraman Martin Strouhal natočil během pobytu asi dvanáct hodin filmových záběrů, z nichž vzejde několik dokumentů, které se jistě objeví i v televizi.