AKTUALIZOVÁNO – Misionářka Renee působící na Haiti přiváží kousek divoké země i do Olomouce. Vrhá se do víru čtyřdenního nabitého programu, buďte s námi u toho. Čeká nás setkání s českými dárci, dětmi ze základních škol, olomouckým arcibiskupem a dalšími. Jaké to je být na misionářkou na Haiti? To a mnohem víc si přečtete na následujících řádcích…

Renee Quadros je indická misionářka, která pomáhá dlouhá léta na Haiti. Trvale tam žije třetím rokem, v současnosti vede gonaivské centrum, jehož součástí je nutriční a rehabilitační oddělení i škola. To podporuje také Arcidiecézní charita Olomouc. Její pracovníci a stejně tak i mnozí dárci se nyní mohou setkat se sestrou osobně.

Peníze od dětí zajistí pitnou vodu na 8 týdnů
„Děkuji za vaše srdce a za to, že nám nasloucháte,“ ozývá se chodbou zábřežské základní školy i jednotlivými třídami. Do školního rozhlasu nehovoří nikdo z kantorů, je slyšet hlas misionářky Renee Quadros. Poté, co školákům přiblížila život na Haiti, předali jí dárkový poukaz v hodnotě 10 000 korun. Tím zajistili pitnou vodu pro zhruba 600 dětí, které docházejí do haitské školy v Gonaives.

 

Beseda o životě na Haiti začíná v zábřežské škole krátce po osmé hodině ráno. Na sestru tam čekají desítky žáků osmých a devátých tříd. Brzy mají představu o tom, jaké to je žít na Haiti. V letech 2004 a 2008 udeřil na Haiti silný hurikán a zaplavil celé město. Renee ukazuje fotografii dvoupatrového domu, který sotva stojí. Celý byl tehdy pod vodou. Další snímek zachycuje tržiště. Podle sestry bývá plné lidí sedm dní v týdnu. „Haiťané chodí nakupovat každý den a po troškách. Na větší nákup totiž nemají peníze,“ zdůvodní sestra.

Dále vypráví o své práci vedoucí centra v Gonaives, kde pomáhá běžným Haiťanům. Součástí centra je i škola, do které dochází šest set dětí z chudinských oblastí. Část areálu je vidět na dalším snímku, i s nádrží na pitnou vodu. Ta totiž v Gonaives neteče. Děti ze Zábřehu se rozhodly s problémem pomoct a pustily se do projektu Voda pro Haiti. „Původně šlo o chemický projekt, kdy jsme se studenty zkoumali například chemické složení vody. Postupně však přibývaly další aktivity – foto soutěž, exkurze do vodáren, čistíren odpadních vod nebo vodních elektráren,“ přibližuje za školu Pavlína Hamplová. Zábřežští žáci prodávali ve škole za symbolickou částku hrníček pitné vody a vlastnoručně vyrobené cukroví. Společně se jim podařilo vybrat 10 000 korun. V pátek je předávají sestře Renee osobně.

 

Pro Renee to představuje velkou pomoc. „Ne každý si může dovolit vlastní cisternu, proto si někteří lidé musí kupovat balenou vodu, která je však často předražená. Díky vašemu daru budeme mít pitnou vodu pro školu s šesti sty žáky na celých osm týdnů!“ Raduje se sestra.

 

Moc se těšíme na Tvůj dopis. Píší Idonelovi do Bae de Henne děti z droždínské školy. Chlapce podporují už dlouhá léta, dostal se tak až do osmé třídy. Díky setkání se sestrou Renee a promítání fotografií se školáci v pátek dozvídají nejeden detail ze života v ostrovním státě v Karibiku.

 

 

Droždínští očekávají od setkání s misionářkou z Haiti hodně. „Zajímá mě, jak se na Haiti žije, jak to tam vypadá a jací jsou tam lidé,“ těší se čtvrťačka Agátka. Dívenka vedle ní hned hlásí, že posílají dopis Idonelovi. „Psal nám o jakémsi autobusu tap tap a mě by zajímalo, co to znamená,“ dodává Anička. Idonel dřív chodíval do školy pěšky a cesta mu trvala jednu hodinu. Nyní si už může vzít autobus. A co to tedy znamená „tap tap“? „Jedná se o malou dodávku, na kterou mávnete a ona vám zastaví,“ vysvětluje sestra.

Při promítání zaujala malé posluchače motorka, která slouží na Haiti jako taxi. Mnozí mladí Haiťané si na ni půjčují peníze, a pak si jízdami vydělávají peníze. „Motorka je sice malá, ale vejde se toho na ni hodně. Za řidiče se posadí další dva lidé se zavazadly, kuřaty nebo i kozou,“ usmívá se Renee.

Beseda dává přítomným nahlédnout do života obyčejných lidí. Zatímco skoro celá třída se přihlásí při otázce, kdo má vlastní pokoj, Haiťané vegetují v domku o jediné místnosti. Tento „pokoj“ je koupelnou, kuchyní i ložnicí v jednom. Přebývá v něm celá rodina, ta je mnohdy početná. „Haiťané získávají oheň na vaření pomocí dřevěného uhlí, které neuvěřitelně moc čadí. V zakouřeném prostoru pak i přespávají,“ popisuje dál Renee.

 

Děti pálí jednu otázku za druhou.

Je na Haiti policie? (ano, policisté jsou vidět v ulicích, ale když je potřebujete, neočekávejte, že vám pomůžou)

Kolik je tam stupňů? (teplota se vyšplhá i na 48 °C, v noci se ochladí na 20 °C)

A proč má ten trhovec v horku pletenou čepici? (na prudkém slunci potřebuje pokrývku hlavy, ale může si vzít jen to, co má)

A jak často tam prší? (poslední dva roky téměř neprší a země usychá, nic na ní neroste)

Setkání dárců s haitskou sestrou: beseda, výstava, raut a DÍKY

Je sobota, hodiny odbíjejí druhou odpolední a do areálu Arcidiecézní charity Olomouc míří desítky lidí. Mají tu čest setkat se osobně s řádovou sestrou Renee z centra v haitském Gonaives. Tato žena totiž pečuje o některé Haiťánky, které tito dárci podporují ve studiu. Přečtěte si zápisky z třetího dne Reneiny návštěvy v Olomouci.

 

Setkání Renee s dárci začíná modlitbou Zdrávas Maria, jejíž část vystřihne prezident Arcidiecézní charity Olomouc Bohumír Vitásek v jazyce Haiťanů – kreolštině. Po modlitbě se početné publikum vydává na Haiti. Průvodkyněmi jsou mu sestra Renee a Kristýna Lungová (koordinátorka projektů na Haiti). „S řádem sv. Josefa jsme začali pomáhat na Haiti v roce 2005, kdy z této země odcházely sestry z Gautemaly. Misii se nám tam tedy podařilo obnovit. Když jsem se ale na Haiti vydala poprvé, udeřil tam hurikán. Bylo to strašné. Haiťané na něj nebyli vůbec připravení. Přesto jsem se na Haiti vrátila,“ usmívá se Renee. Na ostrově v Karibiku trvale působí již třetím rokem. A není to lehké.

Vysoká zeď a restaveci

Gonaives je velké město, centrum sester však stojí na jeho okraji, ve slumové části, kde žijí ti nejchudší z nejchudších. V této části Haiti navíc není pitná voda, což je dáno blízkostí moře. Také bezpečí není zárukou. „Hrozí tu například únosy nebo ničení majetku, naše centrum tak obklopuje vysoká zeď a ve dne v noci je hlídá strážce. Když začnou nepokoje, řekneme dětem, ať zůstanou uvnitř a centrum zamkneme,“ pokračuje Renee. Je vidět, že dárci situaci na Haiti znají dobře. Někteří zmiňují její historii, i to, že před objevením Ameriky byla perlou v Karibiku. Přesto dárce některé informace překvapí. Třeba novodobé otroctví, které se stalo součástí haitské kultury. Levnou pracovní silou navíc bývají děti (restaveci), jejichž rodiče zemřeli, opustili je anebo je nasměrovali do rodiny, která se na rozdíl od nich o ně může postarat. „Tyto děti mají drsný život. Dělají v rodině sluhy, jedí poslední, až poté, co se nají jejich nová rodina a podobně. My se je snažíme dostat k nám do školy. Mnozí k nám můžou dojít až odpoledne, třeba i jen na dvě hodiny, až udělají svou práci,“ pokračuje Renee

 

Besedu okořeňují haitské speciality a výstava

Beseda ne a ne skončit. Dotazů je spousta. I po vypnutí projekce fotografií dárci zůstávají s Kristýnou a sestrou Renee a povídají si. Před sebou mají ještě návštěvu „haitského obchůdku“ či „výstavy“.Prostor auly, ve které se všichni sešli, zdobí obrazy a nejrůznější dekorativní věcičky z Haiti. Návštěvníci akce si můžou koupit i voňavou haitskou kávu, šperky a podobně. V přísálí si pochutnají na haitských specialitách – zvlášť vydatné jsou banánové jednohubky s arašídovým máslem. Prostřenému stolu vévodí haitská klasika – rýže s fazolemi a omáčkou.

Po cestě ven míjejí panel se školními uniformami a vystavenými učebnicemi. Dále pak panel s fotografiemi a příběhy tří Haiťanů. Jako poděkování dostávají dárci na cestu balíček doušku haitské kávy s citátem v kreolštině i češtině.

Na věřící, kteří přišli na mši do katedrály sv. Václava, čekalo překvapení. Na konci mše k nim promluvila indická misionářka Renee Quadros, dotkla se situace na Haiti a nastínila život školáků, které podporují dárci z České republiky. Mši zakončila její slova díků.

 

Foto: Eva Štefková, ACHO