Více než osmdesát procent Haiťanů se hlásí k římskému katolicismu, není tedy divu, že vánoční svátky zde mají velký význam stejně jako jinde na světě – a to i přes to, že se více než devadesát procent lidí hlásí také k původnímu náboženství afrických otroků, voodoo.

Na Štědrý den 24. prosince se lidé vypraví pro vánoční stromek, kterým může být několik borovicových větví z horských oblastí nebo také větve banánovníku (málokdy se používá celý strom, pokud není umělý, protože je na Haiti velmi malá zalesněnost, kolem 2 %). Celá rodina jej společně nazdobí a děti si pod něj položí své nově očištěné boty plné slámy. Doufají totiž, že Tonton Nwèl slámu odstraní a dá jim do bot a kolem nich dárky!

Během dne děti i dospělí vyrábějí fanals. Jsou to malé lucerny podobné domům. Uvnitř je umístěna svíčka, která je osvětluje a vytváří tak krásný efekt barevného skla. Fanals jsou stoletou tradicí, o které mnozí říkají, že vznikla jako primitivní způsob osvětlení cesty do kostela v dobách, kdy ještě neexistovala elektřina.

Když jsou přípravy hotovy, začínají Haiťané vařit slavnostní večeři. Tradičním jídlem je zde koza se speciální rýží shela s brambory, mrkvovým salátem a smaženými banány. V tento jediný den v roce mají děti povoleno pít anisette, mírně alkoholický slazený nápoj vyrobený namočením listů „anýzu“ (koření, z něhož pochází badyán) do rumu.

Večer se všichni vydají do kostela či jiného kulturního místa, kde se zpravidla odehrává divadelní představení o narození Ježíše. To se často protáhne i dlouho do noci.

Následující den se slaví velká sváteční mše vánoční. Všichni si přejí „Jwaye Nowe!“ a rozbalují své vánoční dárky – nové hračky, drobnosti do domácnosti nebo zeleninu a ovoce. Po zbytek dne všichni odpočívají a užívají si nových věcí a vzájemné společnosti. Děti hrají Wosle. Cílem hry je postupné sbírání kamínku ze země a jejich uschovávání v dlani, zatímco musejí udržet vzrůstrající počet kamínků v dlani. Ten, kdo jich sebere nejvíce najednou, aniž by mu vyklouzly, vyhrává.

V některých částech Haiti se večer koná Pi detwal, tedy něco jako náš ohňostroj nebo spíše zapalování prskavek. Zejména děti rády sledují, jak barevná světla ozařují temnotu noci, a připomíná tak dle svého poetického názvu „déšť hvězd“.

Na Silvestra 31. prosince je zvykem, že movitější rodiny koupí jednoho nebo dva voly, zabijí je a udělají z nich večeři pro ostatní rodiny. Akt dělení masa se nazývá koltiz, a znamená vyjádření jednoty a lásky. Na Nový rok lidé jedí dýňovou polévku.

Lada Matyášová, Arcidiecézní charita Olomouc