Šternberk – Voní káva, bublá voda, lidé si prohlížejí pestrobarevné fotografie nebo pomalovaná plátna, šperky, mýdla či přáníčka. Pak usedají na židle a před nimi se rozsvítí obrazovka. A jsou na Haiti. Do Karibiku se vydávají nejen prostřednictvím výstavy Všechny barvy naděje, ale také přednášky humanitární pracovnice Kláry Lőffelmannové, která pomáhá těm nejzranitelnějším na Haiti pod hlavičkou Arcidiecézní charity Olomouc.

Haiti je země známá především přírodními katastrofami, chudobou a nedostatkem kvalitní pitné vody. Málokdo ale ví, že drtivá většina Haiťanů jsou potomci otroků přivezených z Afriky. Ti se zároveň jako první na světě vzbouřili a z otroctví osvobodili.

„Haiťané jsou velmi zruční, najdou způsob jak cokoli opravit. Jsou mezi nimi i řemeslníci, třeba ševci, pekaři a většina mužů se živí rybolovem,“ říká Klára. Vzápětí diváci vidí na obrazovce, jak to vypadá uvnitř chýše, ty bývají všelijaké. Stlučené z plechu, nebo hliněné s palmovými listy, jindy betonové. Většina denních aktivit se však odehrává venku, tam se i vaří.

Pět i šest lidé na jediné motorce

Zmatek vládne i v ulicích, kde se ve městě pohybuje bezpočet aut, nejrůznějších vozítek a mopedů. „Dopravní pravidla nikdo nedodržuje. Mezi auty občas proběhne osel nebo koza. Projíždějí tam i motorky, kdy na jediné sedí i pět šest lidí,“ přibližuje pracovnice Charity.

Hlavním městem Haiti je Port au Prince. Podle Kláry je městem překvapení, a ne vždy milých. Jednou musela s řidičem otáčet auto, aby se vyhnuli zapáleným barikádám. To lidé demonstrovali proti zkorumpované vládě. Bohužel došlo i na střelbu a demonstrace stála pár lidí život. „Ve čtvrtích navíc vládnou různé gangy. Na Haiti není bezpečno,“ dodává

Z přeplněných měst se diváci dostanou na pustý venkov. Zhlédnou krátký film z odlehlé oblasti na severozápadě země – Baie de Henne. Záběry ze sluncem vyprahlé země doplňují autentické zpěvy a bubnování. Ve filmu se objeví i ošetřování malých dětí. Tyto zdravotnické kempy pořádá Charita s přispěním českých dárců, podle Kláry Lőffelmannové si v baiedehennské školní jídelně každý rok vytvoří provizorní ordinaci a jdou na to. „Prohlídky a následná ošetření jsou velmi důležité. Pokud se u Haiťanů nepodchytí v začátku i banální nemoc, může to skončit úmrtím,“ upozorňuje Klára.

Další zastávkou je Gonaïves, kde se přítomní seznámí s projektem Adopce na dálku. Zjistí, jak se daří těm nejchudším haitským dětem a jak jim projekt pomáhá. Mohou chodit do školy, kde získají vzdělání i teplé jídlo. Přednášku ve Šternberku zpestřili dětští manekýni, kteří si oblékli uniformy haitských školáků. A moc jim to slušelo.

Obraz smutku ale i naděje

A přednáška je u konce. Lidé odcházejí z Informačního centra, někteří z nich podpoří projekty na Haiti zakoupením vystavených šperků a nejrůznějších ručně vyráběných věciček dovezených z Haiti. Mezi nimi jsou i malovaná plátna.  Jedno takové zdobí kancelář ředitelky Charity Šternberk, která přednášku uspořádala. „Plátno jsem si koupila před lety při benefiční akci. Ředitel Arcidiecézní charity Olomouc je dovezl přímo z haitského tržiště. Všechna plátna postupně mizela, ale jedno tam zůstávalo a já se k němu stále vracela. Bylo jiné, takové smutné, potměšilé,“ líčí Pavlína Vyvozilová a obraz popisuje. Plátno je malované v modročerných barvách, jeho hlavním motivem je hlava Haiťana, dále žena klečící na hřbitově a všude kolem kříže. „Haiťan se dívá do dálky a vidí tam budoucnost.  Ten obraz mě zasáhl,“ dodává ředitelka Charity Šternberk.

Také díky mnohým českým dárcům teď mají některé děti a potřební lidé z haitské komunity šanci na lepší budoucnost.

Děkujeme  návštěvníkům akce za podporu. Dále děkujeme Charitě Šternberk. I ta nás v naší činnosti podporuje. Charitě Šternberk a šternberskému Informačnímu centru děkujeme také za uspořádání této přednášky i výstavy.

Karolína Opatřilová, Arcidiecézní charita Olomouc